Týnom tánom.

Aby se z toho papeže všichni nepo...

Nepodivili.

Já nevím. Chápu, že pro Českou republiku i pro křesťany (i pro ty nekatolické) je návštěva papeže velkou událostí, ale znechucuje mě, jak je toho všude plno, jako kdyby se nic jinýho neřešilo, nic jinýho nedělo. Takže jenom vyjadřuju jako opositum k desítkám nadšených blogů jeden nenadšenej, rep. jeden, kterej se nebude hemžit chválami na všechno, co tady Benedikt prováděl. Byl tady, je to fajn, finite.

Víte, co se taky dělo tenhle víkend? V Kolíně probíhal celostátní Sjezd (nejen) evangelické mládeže. Bývaly doby, kdy na sjezdy jezdilo i přes tisícovku lidí (vím, pro mladí katolíky to nic není, ale na nás je to celkem hodně :))) Nicméně, poslední dobou se účast horko těžko šplhá k pěti stům. Čím to? Sjezdy maj většinou zajímavý témata, který jsou zpracovávaný různejma formama, čekají vás nápaditý dílny, vážný i nevážný přednášky, zpívání, koncerty, divadla, čajovna, sportování...člověk tady vidí spoustu lidí, který cleej rok zas nepotká (abyste tomu rozuměli, evangelíci jsou skoro všichni příbuzný, a i když ne pokrevně, tak oficiálně. Většinou se seznámíte s nějakým úplně novým člověkem, pět minut se s ním bavíte, a pak zjistíte, že přes klan X a rodinu Y a babičku Z jste vlastně spřízněný...)

Možná prostě evangelická mládež nerada sjezduje. Možná vůbec zažívá krizi. Neodvážím se to nějak obecně formulovat, páč znám jen konkrétní jednotlivý mládeže (překl: spolča) z konkrétních sborů (překl. farností).

Takže to byl Sjezd. Já se tam vypravila jen na neděli dopoledne, pozdravit lidi a načerpat optimismus, že ještě všichni evangelíci nevymřeli:) Bylo to moc fajn. Proč jsem nebyla na Sjezdu dýl? No, přece jen, jezdím od svých 14, teď je mi 23 a mám pocit, že už jsem tam trochu přestárlá. A není nic směšnějšího, než být zařazen jako tzv. "věčný mládežník".

Ovšem o víkendu jsem nelenila. V sobotu jsem doprovázela zahraniční studenty nově přišedší na naši fakultu na výlet na Křivoklát. Je to teda děsnej babinec letos. Ale co naděláme. jedna skupinka je pět pošuklejch Angličanek, druhá skupinka pět Němců (obojího pohlaví), a ti vytvořili takový dva póly, mezi kterejma se přelívaj zbylí jedinci...Holanďanka, Běloruska, Nepálanka a ještě někdo tuším. Angličanky jsou skutečně zajímavej vzorek populace. Ne že by tedy na naší fakultě studovaly jen vážné, bledé brýlaté dívky v dlouhých sukních, ale zase že by studentky běžně vypadaly jako 16-tiletý čtenářky Cosmogirl, to taky ne. Tyhle slečny evidentně nestudujou tu samou teologii jako my:) Tak zaprvé, vůbec se nemusej učit jazyky. Copak živý jazyky, na to bych si u Britů zvykla, ale ony nemusej dělat ani řečtinu, latinu a hebrejštinu! Dále, jejich studium je bakalářský. A za třetí, tyhle směřujou někam úplně jinam než do církevní služby. Na to my, magisterský studenti oboru evangelická teologie ještě pořád nejsme úplně zvyklí. Slečny se mě vůbec neptaly na učitele nebo na výuku, ale na to, kde se nejlíp nakupuje oblečení a kam se dá chodit tancovat.

Ne že by mě to taky nezajímalo, nicméně bych čekala taky otázky ohledně jejich budoucího studia tady v Praze...nevermind. Zajímavá je taky Hanna z Běloruska. Má vystudovanou filozofii a je pravoslavná, ale vyjádřila přání rok studovat na ETF v Česku. Myslím, že to bude obohacující pro obě strany.

Neděle ráno tedy byla věnována výletu do Kolína na Sjezd a večer jsem se vydala opět na studentský bohoslužby do kostela Martin Ve Zdi. bylo nás pomálu (většina byla buď na Sjezdu nebo na papeži), ale stálo to za to. Málokdo umí tak jako farář Jirka Ort mluvit s takovou vyzařující radostí. Takže když vás zve k Večeři Páně, mluví o odpuštění hříchů a  zve k setkání s Pánem, máte potřebu se tam rozběhnout co nejrychlejc. Trochu se mi příčí takový to vysluhování Sv. Večeře Páně, kdy farář/ka a pomocníci chodí k lidem a zamračeně sledují, jak si berou chleba a víno. Jakoby říkali:tohle je sakra vážná věc a všichni jsme hříšníci. No jasně, jsme. Ale Večeře Páně je přece radost, radost a ještě jednou radost. Sice jen takovej závan, předvoj toho, co nás snad jednou očekává s Kristem v nebi, ale je to taková pozvánka, ochutnáníčko...no a právě onen pan farář to umí tak dobře podat, že i já, naprosto necitlivá a neprožívající víru "srdíčkem", jsem se tak nějak radovala...

Tak, končím, chyby neopravuju, páč pádím rovnou do postele...