(Ad název, nic mě nenapadalo, tak jsem popsala první věc, co jsem viděla)
Tyjo, to se nedá. Byť bydlím až v šestým patře, přímo u okna nám zpívá nějaká ptačí rodinka ( a vícehlasně), takže chabé pokusy soustředit se na jakoukoli naučnou knihu odumírají v samým počátku.
Tak nevim, jestli mám po těch ptácích něco hodit, nebo s blaženým úsměvem se zvrátit do křesla a snít o járečku...
Naštěstí se má ve středu ochladit, tak se třeba moje pracovní morálka zase zvýší.
Mimochodem potůčky kolem Rozsochatce jsou fakt nepřekonatelný. Adsi je navrhnu jako národní přírodní památku. Teda nevim, jak se to dělá, ale stálo by to za to. Oni jsou fakt nelogický...takový zákruty by vymyslel snad jen Leonardo z Ankh-Morporku. Nebo ten druhej. Ten šílenej stavitel, co navrhl sto metrů dlouhej a pět centimetrů širokej palácovej rybník, co v něm žije ten stresovanej pstruh.
O víkendu padla poslední flaštička vína z Německa. Vypili jsme ho k lazaňům/lazaním/lazani/lazaňám (jak se to skloňuje?), co uvařil/upek/usmažil brácha. Jako bylo to moc dobrý. A volali jsme jenom dvěma lidem kvůli receptu a Kuba jenom jednou hledal na internetu:)))
V neděli jsem po dlouhý době (tak po pěti letech) učila zase harantíky v nedělce. Překvapilo mě, jak se děti měněj (nebo já?) Každopádně, neseděly tam jako pecky, ale normálně se mnou komunikovaly. Bohužel, zatím je nějak neumím usměrnit, a tak jsme nestihli převyprávět všechny Ježíšovy blahoslavenství, páč děcka měly různý asociace na bomby, učitelky matematiky, narozeninový oslavy, granáty, babiččinu rybí polívku a další vysoce důležitý věci. Nejdřív ani nechtěly číst z Bible ("sou tam moc malý písmenka"), ale nakonec jsme to přečetli a děcka byly pyšný, že to zvládnou.
Po kostele jsme ještě klasicky debatovali s farářovejma (kdo jinej zůstane na faře další půlhodinu, než farářovi), ale bratr farář už byl nervozní, páč odpoledne jel na hokej. trpěli jsme spolu s ním, i když my jen u televize, když to Pardubice projely.
Ale určitě si po cestě domů říkal, spolu s heidelberským katechismem: co je tvým největším potěšením a útěchou v životě i smrti? :)))
Příští rok určitě Pardubice získaj titul. Ha!
Kolik je děckám v nedělní škole? Musím se smát, když si vzpomenu, jak jsem byl hrdý, když jsem v šesté třídě, po šesti letech chození na hodiny náboženství, poprvé v životě místo obrázkové dějepravy dostal do ruky opravdovský Nový zákon. (Ale pak to ještě trvalo pěkných pár let, než jsem tu škaredou knížku bez obrázků vzal do ruky svévolně a dobrovolně, tj. bez pana faráře za zády :) )
Děckám bylo mezi 6 a 10 lety... :))))
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.