Uhijá.

Tak pro začátek krátká agitační noticka. Lidi, prosím vás, běžte k volbám! Nejenom k těm v říjnu, ale i teď, kvůli tomu Evropskýmu parlamentu...když vidím, jak to probíhá tady - a to ještě máme celkem přehled, co se děje - tak si říkám, kdo ví, jak a co rozhodujou v Bruselu. Takže bych ráda měla aspoň iluzi, že i já to můžu nějak ovlivnit tím, koho si tam zvolím...oni jsou tam takoví uklizení ti poslanci....:)))

Pojďme ovšem někam mnohem blíž, zaostřeme na menší a ještě menší velikost, až tam, kde za lesy hustými jak mlha v kapradí nebo brčál v rákosí či co, leží Chotěboř. Dneska mě uvítalo nádherných dvanáct stupňů a vlahý májový severák. Naštěstí pro mě přijel táta na nádraží, a tak jsem neumrzla. Zejtra snad bude líp, páč to se bude konat TEN festival. (Máme na to?!).

Odpoledne přijel bratr a přivez tátovi dárek. Teda ten dárek byl od druhýho bratra, ale tendle bratr ho vyzvedával, protože on (ten druhej bratr) není v Praze. Všechno jasný, jo?

Je to přepravka na kočku. Na naši Malou Bestii, jak toho roztomilého tvorečka rasy britská modrá kočka nazval tatík. Já sice navrhovala biblické (jak jinak) varianty typu Batšeba, Aštarta nebo aspoň Míkal (cítíte tu spřízněnost s Mickou a mlíkem?), ale on trvá na tom, že se číča bude jmenovat...ehm...Číča a bude se jí říkat MB. Chudák budoucí členka naší rodiny ještě měsíc může žít v klidu, než dosáhne dvou měsíců a my si ji přivezeme dom. Nicméně dneska jsme sestavili přepravku a z tatínka se okamžitě stal nadšený trapič zviřátek, protože pořád chtěl do přepravky cpát našeho kocoura a hrát si s ním. (Pravda, navrhla jsem to já, ovšem mně šlo jenom o to, zjistit, jak se kočka do přepravky vejde. Ne o to, zavřít ji tam, a pak ji otočit vzhůru nohama, abych viděla, jak se tam kočce líbí:))) Promýšleli jsme plán, jak učinit přepravku pro budoucí kotě snesitelnou. A podle návodů z různých kočičích poraden na internetu (píšou tam, že kočka má přepravku brát za normální součást okolí, vídat ji, moct si ji očuchat a občas do ní i vlízt)jsme se rozhodli, že z přepravky učiníme kočce rovnou její nový pelíšek. Je to rozhodně hezčí než papírová krabice a nezabere to tolik místa. A zabijem dvě mouchy jednou ranou. Muhahahaha.

Taky jsem se dneska párkrát s tátou a s bráchama pohádala, za což ovšem nemůže nic jiného, než náhlý pokles estrogenu a progesteronu, za což sice pánové nemůžou, ale nesmějí se divit, že jsem dneska tak popudlivá. Grrr. Kdo znáte IT crowd, vybavte si epizodu, kdy se jim Jane snaží popsat PMS...

No a řeknu vám, že příchod tatíka do kuchyně a jeho neustálé kritizování mého způsobu žehlení jeho košil je věc, která mě spolehlivě vytočí v jakoukoli dobu v měsíci. Obzvlášť když jsem tak, vzlyk, přečitlivělá. Sakra! Jdu si dát čokoládu...