Horor v zámku

Ve čtvrtek v noci...po velice zajímavým večeru stráveným s Bukinem a s Cejskem...jsem se vracela dom. Na Vltavský jsem se rozloučila s Cejskem a odtamtud už je to jenom pár zastávek domů. Nicméně...horor začal, když se na mě v tramvaji začal lepit takovej chlápek...divně se usmíval a pořád na mě čučel. Vystoupila jsem..a on taky. Tak jsem zůstala na zastávce, hrabala se v baťohu a čekala, jestli odejde. Furt se ometal kolem, tak jsem vyrazila já. Chlápek za mnou. To už jsem měla pěkně nahnáno.

Zvolila jsem tedy metodu "telefon". Tj. vzala jsem svůj vybitej, vyplej telefon (smůla..) a předstírala, že mi volá můj strašně namakanej bojfrend. To probíhá asi takhle: jdete a velice nahlas říkáte věty typu: "Pepíku, ty už ses vrátil z tý posilovny, jo? A třicetikilový jsi zvedal, fakt? Tyjo...aha...a čekáš na mě doma...jsi roztomilej...jojo, za minutku jsem tam...nemusíš jít až dolů ke dveřím...uvidíme se..pa broučku...a mimochodem, doufám, že sis byl dneska prodloužit ten zbrojní pas..." Asi to zabralo, páč týpek najednou odbočil.

Nadšeně jsem zabouchla devře od domu a běžela do výtahu, kde jsem si s úlevou oddechla...byl to dlouhej a náročnej den, dvě postupový zkoušky, dost alkoholu a tak. Přijela jsem nahoru a chtěla odemknout byt. Normální zámek šel jako vždy v pohodě. Bezpečnostní jako vždy cukal. A tu nastal horor v zámku. Rumplovala jsem klíčem sem a tam, v jednu v noci, naprosto vyčerpaná, nešlo to...odhodila jsem všechny věci, odendala ostatní klíče a dál lomcovala, čekajíc kdy na mě vyletí babka odvedle, že tam dělám bordel. Nakonec jsem se rozhodla nerumplovat, ale pomalým silným tahem ten zámek prostě OTEVŘÍT. Pomalým táhlým pohybem jsem posunovala klíč, až najednou:prásk a klíč se zlomil. Půlka zůstala v mý ruce, druhá spinkala v zámku.

Myslím, že jsem se rozesmála. Absurdní situace. V jednu v noci, nemohoucí se dostat do bytu, s vybitým telefonem, v domě, kde nikoho neznám...Po prvotní představě, že si lehnu na schody, jsem se po chvíli vydala o patro výš, kde bydlej naši domácí a bázlivě jsem na ně zazvonila. Po pár minutách vylezla rozespalá slečna, zírala na mě a já jí vykoktala svůj příběh. Slečna to vzala naprosto klasově: pozvala mě dál, rozesmála se, že je to dobrá storka, a nabídla mi, ať u nich přespím. Navzdory tomu, že byla jedna v noci, popadla notebook a začala hledat zámečnictví.

Ráno jsem se s mnohými díky vytratila z domu a šla do zámečnictví. Bylo pěkně daleko. Pánům se mě nejspíš zželelo, protože řekli, že zavolaj toho pohotovostního týpka, a ten mi přijede otevřít bezpečnostní zámek. Radši jsem šla vybrat do bankomatu...Říkala jsem si, tak snad litr bude stačit...omyl.

Pán měl přijet do dvaceti minut. Dostavil se za hodinu. Hodinu jsem stála na ulici jak největší magor (ještě jsem měla dodat, že mi a) bylo blbě b) měla jsem odjet vlakem v 9:57 a vystěhovat se z bytu, protože tam máme na prázdniny nějakýho Američana domluvenýho c) lidi okolo mě považovali za feťačku nebo kurvu (měla jsem kruhy pod očima a oblečení, co jsem měla na tom večírku...).

Když jsme vlezli do domu, nefungoval výtah. Samozřejmě. Ještě před hodinou fungoval, ale když přijede zámečník, musíte s ním jít 5 pater pěšo. Koukal dost nevrle. Samozřejmě za 3 vteřiny měl zámek otevřenej a za 10 minut opravenej...říkal, že už byl hodně špatnej, že ho někdo předtím pěkně pojebal, nějaký amatér asi...To se všechno pěkně poslouchalo do okamžiku, kdy napsal na účtenku 1990,- Neměla jsem slov. Nemám přehled, kolik takový věci stojí, ale za 10 minut práce a příjezd za hodinu mi to přišlo trochu moc. Tolik peněz jsem neměla, takže jsem se spolu vydali k bankomatu. Eh, ještě jsem chtěla zmínit, že jak jsem si tam tak balila věci a pán opravoval, najednou rána: vypadl kus vestavěný skříně. Barák hrůzy. Jsem ráda, že mám na dva měsíce klid. Ale ty peníze fakt bolí. Snad se podělíme se spolubydlou a panem domácím. Dyť to byla vada, co už tam byla, než jsme se nastěhovali. A kdyby se to nestalo mně ve čtvrtek, stalo by se to Amíkovi zejtra, až přijede převzít byt. Chuděra, to by byl asi šok... 

Ne, nepište, že všechno zlý je pro něco dobrý, popř. že to bylo štěstí v neštěstí. Tohle já VÍM. Pokud něco, tak můžete napsat, že to musel bejt pěknej vopruz...