Lenivé bytí.
Neděle ráno, šero. Neděle poledne, bílé a jasné. Neděle odpoledne, krátké, okrouhané a ukradené zimní tmou. A pak nedělní soumrak. A venku mráz a bílo. A okna se potí. Postel je velká a teplá, stává se bárkou snů a dopravním prostředkem do jiných světů.
Nic nemuset. Nechat všechno přicházet k sobě. Ležet, spát, polobdít, číst a jíst. Nic víc. Vyprázdněnost, která je potřeba, abych mohla zase přijímat, naplnit se a rozdávat.
Ne-děle. Absolutní neděle. Pocitu studu, že nedělám nic. Vůbec nic. Žádné uklízení, žehlení, vaření, ani procházka ven do mrazu, ani setkání s milými, ani kostel. Prostě jen zalezu do pelíšku, kolem mě knihy, piškoty a čaj, vedle mě ospalá kočka.
Lenost je špatná, já vím. Ale jednou za čas - třeba jenom jednou za rok - poslechnout svůj vnitřní lenivém hlas a nedělat vůbec nic, je...hmmm...ozdravné. Jeden den jen pro mě. Naplněný jenom tím, co chci, a ne tím, co musím. Úleva. Klid. Zpomalení. A těšení se na další dny, kdy tu zase budou setkání, nakupování, práce a žehlení a pohyb a cesta.
Díky.
Ahahahahaha :-D
...A jen tak mimochodem, předevčírem jsem se byl projít venku a ta kočka (taková krásná černobílá a huňatá) se ke mně přidala a dobrých třicet metrů šla pěkně vedle mě, takže na mě nikterak nezanevřela :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.