O lidových tradicích....

...a mém budoucím manželovi.

Popř. minulém. Přítomném či nadčasovém. Aby bylo jasno, stále jsem neprovdaná dívka (zatím nenavštívená Duchem svatým narozdíl od jiné neprovdané dívky, hehehe, pokud vím), a tak každoročně v prosinci trhám třešňový větývky a v červnu vkládám pod polštář devatero květin o svatojánský noci. Podle dávných obyčejů a tradic našich předků by se mi tak mělo zdát o mým budoucím ženichovi. Ne že bych věřila, že to takhle dopadne, ale vy, kteří znáte moje sny, určitě víte, že se minimálně dala očekávat nějaká navýsost zajímavá akce se zajímavými lidmi/upíry/mimozemšťany/mluvícími zvířaty/kytkami apod.

V předvečer svatojánský noci jsem vyběhla za barák do parku Prosecké skály, kterej na natolik přírodě, jak to jen v týhle části Prahy jde. Podle návodu z internetu (a tam to musej vědět, páč na internetu jsou samý chytrý věci) jsem měla utrhnout devět druhů bylin a nepodívat se přitom zpátky. Takže jsem šla rovno a lovila očima rozličný kytky. Prvních pár druhů jde najít vždycky v pohodě, potom už je to horší a nakonec se člověk musí sám přesvědčovat, že tenhle plevel vypadá trošku jinak než tamten plevel, tudíž to budou dva odlišný druhy. Kytky jsem hodila pod polštář a šla si lehnou.

Morek asistoval. Ne s ukládáním, to ještě zvládám sama, ale ometal se mi kolem polštáře a nadšeně čmuchal, co jsem si to přinesla za přírodu. Já pevně doufala, že jsem si donesla jenom flóru a veškerá fauna zůstala venku. Nevím, jaký sny bych měla v případě, že by se mi do hlavy přisálo klíště. Nejspíš o vesmírným vetřelci.

I kdyyyyyž...něco v tom smyslu se mi vlastně zdálo. A teď chvilka napětí. Stejně jako vy, žhaví na detaily z mého osobního života, i já byla zvědavá, jestli se mi bude zdát o někom skutečným, reálným a mně blízkým, nebo jestli se mi zjeví anonymní tvář, kterou jsem možná zahlídla před týdnem v metru (lepší varianta) a nebo učitel matematiky ze střední školy (horší varianta). Tak, zdály se mi sny čtyři. Pěkně prosím, to není nic neobvyklýho, je to moje celkem obvyklá noční dávka, ale ve všech čtyřech se vyskytoval ten samý muž. Ano, přátelé, nejspíš se provdám do cizny!

Nejspíš přímo do cizího vesmíru, jelikož mým vyvoleným podle svatojánské noci se stal Doctor Who. Jak symbolický. Nejspíš se mi moje podvědomí snažilo dát najevo, že na týhle planetě neexistuje muž dostatečně švihlý a zároveň rozumný, aby si začal něco se mnou, tudíž se můžu spolíhat maximálně na seriálovou mimozemskou postavu. Z čehož moje rozumná část usoudila, že zůstanu na věky na ocet. Pak se přidala ještě rozumnější část a dodala, že věřit takovýmhle pověrám je pěkná blbost. Potom slovo převzala moje bláznivá část a s blaženým úsměvem si vybavovala veškeré detaily snu, včetně nákupu v IKEA (Doktor tvrdil, že zvládneme nakoupit za 14 USD a já, že ne), líbačce vzhůru nohama na hřbitově (Doktore, vzhůru nohama vypadáš směšně-ty taky, Bětko- a proč visíme na náhrobku za kolena, Doktore?) a dětí ze skautského tábora, který mizely v Tardis a zbyly z nich jenom hlavičky v krabicích.

Nevím, jaký bylo to nejhlavnější sdělení mýho snu (já totiž věřím, že podvědomí se často snaží našemu vědomí dávat poměrně dobrý rady, který si nechceme nebo neumíme připustit), ale nejspíš bych to tipla na nějaký moudro typu: "Hele holka, nikdy nechoď nakupovat do IKEA, pokud máš jenom 14 dolarů.