Kraken první, celým jménem Albus Severus Sirius Salazar (Sauron) Mýval Kraken, už se má zase dobře. A to proto, že mu přijela domů celá rodinka. Pardon, celá smečka ochotných otvíračů konzerv a vynášečů hovínek.
Po necelém měsíci se nám z léčebny vrátil tatík reverend. Říkal, že když přijel, tak ho Kraken okázale ignoroval. Ale po necelém dni se rozhodl pro zábavnější variantu a začal se mu pro změnu plíst pod nohy při jakýmkoli kroku sem či tam (tohle obvykle dělá náš zrzavej kocour, máme-li v rukou talíř). Dva dny tady byl Kraken sám, čehož využil k získání nové dovednosti: naučil se skákat na kuchyňskou linku, leze po dřezu a krade houbičky na nádobí! Když jsem přijela v pátek z Prahy a šla Obludu pozdravit, ležel v pelíšku tváře se strašně nevinně a pod ním byla nejen houbička, ale i ohavnej umělohmotnej starej hadřík, kterým vytíráme dřez. Okamžitě dostal nařezáno. Protože kdo má pořád kupovat houbičky. Navíc na nich uklouzáváme.
Pro ochránce zvířat: trestání Krakena probíhá tak, že jsa chycen při činu, dostane naplácáno na záda a trochu po čumáčku a reverend použije svůj kazatelnový rejstřík. Kocour zmizne trucovat pod skříň, odkud se na nás příští dvě minuty naštvaně dívá...přímo žhne svejma sauronovskýma očima.
Dnes byl pro Krakena také významný den. Slavili jsme totiž s rodinou moje narozeniny. Dostala jsem vyčesávací kartáč pro malá zvířata. Okamžitě jsem ho aplikovala na Krakena, až jsem ho málem vyhladila. Už se nedivim, že u nás v domácnosti všude lítaj chlupy. Po jednom vyčesání nebyly štětiny málem vidět pod tím šedým hebkým nánosem.
Dostala jsem taktéž 27. díl Garfieldových sebraných spisů. Když jsem dopsala kázání (hlavní úkol dneška), praštila jsem sebou na gauč a otevřela Garfielda. Kraken se okamžitě připlížil a hodil se vedle mě s takovou garfieldovskou okázalostí, že jsem se musela rozesmát. Kočky prostě UMÍ a VĚDÍ...
Minulé týdny byly pro Krakena ovšem mírně vysilující. Střídaly se u něj stráže a občas byl pár dní zanechán napospas samotě v bytu, jen s občasným dohledem sousedovic čtyřleté Esterky (a její maminky, která kontrolovala, jestli u nás nehoří). Netuším, co celé ty dny dělal, nicméně nacházíme u něj obrovskou zálibu v sanitárních záležitostech. Nejenom koupelna (přijde, když se sprchujeme, nebo si čistíme zuby a sedne si na pračku a pozoruje), ale i záchod (jednou tam spadl, teď už "jenom" sedí na míse a zírá do ní (nejspíš věští z hlubin vody), a konečně i dřez a kapající kohoutek a houbičky.
Odpoledne objevil jaro. Otevřeli jsme totiž v obejváku okno, čehož Kraken hbitě využil, poněkud komplikovaně na něj vyskočil a pozoroval venkovní cvrkot. Když říkám cvrkot, myslím cvrkot. Na zahradě pod náma je budka. Ptačí. Sníh pomalu utává. Všude tam sedí různý ptáci a řvou zplna hrdla. Kocour je fascinován. Jen doufám, že ho nenapadne, že by moh ty ptáky třeba apartním parašutistickým výskokem sejmout. Na to byl moc drahej, aby nám takhle blbě chcípnul :)
A to byly veselé histroky ze života Krakena.
Fiforka: no dneska ráno měl kocour zase nějaký sebevražedný sklony (nejdřív, když mi chtěl vlízt do peřin, to bych vraždila) když se pokoušel pozorovat svět ze vzduchu. ale byl zachycen :)
Natáhněte sítě.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.