Čuchonsko poprvé...

Milé děti, uslyšíte pověst z dávných dob, kdy bohové byli krutí a trestali smrtelníky, kdy Herkules...ééé...prostě, kdy mocná čarodějka z rodu Haeretiků letěla s větrem do Finska pro kouzelný mlýnek Sampo...

Nebo tak zhruba něco.

To, že jsem v ročníku, kdy studenti obvykle vycestovávají na Erasmus, má nesporné výhody. Můžu tak navštívit svoje drahé spolužáky/čky a poznat cizí kraje. V tomto případě Katushku v Čuchonsku. Pokud nevíte, co je to Čuchonsko, obraťte se na Ottův slovník naučný, vydání z roku 1902. Pokud jste takoví nevzdělanci, že nevlastníte kompletní řadu OSN, prozradím vám, že je to původní název pro Finsko:)

Na letiště jsem byla odvezena hezkým červeným autíčkem. Na letišti jsem byla odbavena milou slečnou u přepážky Business class, která byla úplně prázdná, přičemž u vedlejší economic class se tísnily davy lidu. Ne že bych letěla s business class, ale odbavila jsem se předem přes internet a jim jsem jenom hodila krosnu. Ostatní koukali dost divně, že taková holka s krosnou a v pruhovaným tričku si klíďo píďo vleze k přepážce Business class. Při letištní kontrole mi bohužel odebrali voňavku a surově ji hodili do koše. Chudinka. Myslela jsem, že mi ji zabavěj a vrátěj na konci školního roku nebo po příletu, ale oni ji tam prostě vyhodili:(

Cesta do Tallinnu proběhla bez problémů. Dokonce jsme dostali sendvič. Akorát při přistávání jsem si párkrát zopakovala Otčenáš, protže tam maj skutečně krátkou přistávací plochu a málem jsme přistáli na jezeře a skoro štrejchli o dálncici. Autobus do přístavu jsem našla. Tallinn je úplně normální město. Pokud byste čekali nějakej postkomunistickej šedivej obludnej komplex budov, tak vám můžu říct, že to není o nic horší než v Praze.

Terminál A Reisesadama (přístav se řekne Sadama) byl mým cílem. Parkovaly tam obrovský lodičky. Koupila jsem si lístek se společností Eckeröline, a jelikož mi zbývaly ještě dvě hodiny, hodila jsem bágl do úschovny (velmi milý, německy mluvící stařeček) a vydala se do města. Dobře jsem udělala, protože historickej Tallinn je fakt hezkej. Sice jsem nerozuměla ani slovu, ale po hodině procházky jsem odvodila dvě slova: linna znamená město a Eesti znamená estonský. Jsem dobrá. Jo!

První restaurace, na kterou jsem narazila, se jmenovala Švejki něco něco. Fakt mě to rozesmálo. Vlezla jsem dovnitř, zjistila, že tam prodávaj děsně drahýho Kozla a Pilsner Urquell, visí jim tam zarámovanej podpis Miloše Zemana a Ladovy obrázky, a zase jsem vylezla. Když o tom mluvíme, v Helsinkách je taky mnoho z české kultury. Když vylezete na nádraží z autobusu, před vámi se tyčí zaplivanej bar Vltava, v němž prodávaj takový chuťovky jako je Rebel a Holba a jiná regionální piva. Na hlavním náměstí je tradiční finská restaurace s poetickým názvem Zetor. Po cestě busem kdesi na sídlišti v Helsinkách najdete taky pivnici Hádanka. Nemusím připomínat, že ceny jsou velmi...finské..

Ale zpátky do Tallinnu. Když se blížila doba odplutí, nalodila jsem se i s krosnou, taškou a foťákem. Na lodi nebylo k hnutí. Nejspíš to bylo tím, že bylo velikonoční pondělí, tudíž státní svátek, tudíž v Tallinnu byla spousta Finů nakupovat chlast, a teď se vraceli. Na lodi skutečně nebylo k hnutí. Zvlášť s krosnou na zádech. Nemusím připomínat, že jsem byla jediná cestující s krosnou. Všichni ostatní používají distinguovaná zavazadla s kolečky...Nejenom sedačky byly zaplněný. Taky hospody, obchody a záchody. Nezbylo mi nic jinýho, než si sednout na zem (jako spoustě dalších) a ty tři a půl hodiny cesty přes záliv  nějak prospat (skoro všichni kolem mě se váleli na zemi s flaškama:))). Za dvacet euro bych si představovala něco jinýho, ale co..při zpáteční cestě jsem si to nahradila.

Katush na mě čekala v přístavu, přijela jsem o půl devátý, bylo ještě světlo, a děsná zima. Dojely jsme k ní domů, prošly sídlištěm a lesem (tam maj všude na sídlišti les), zapluly k ní domů, pozdravily několik Asiatů a dalších osob, který přišly na jakousi párty, a uvelebily se u ní v pokoji. Následoval kuskus, čajíček, zdrbnutí všech důležitých lidí a spánek. Tak to by byl první den...