Proč čtu Bibli

Žalm 139 (první 3 verše podle ČEP)

Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

Ještě nemám slovo na jazyku a ty, Hospodine, víš už všechno...

(přečtěte si i zbytek, stojí to za to).

Proč čtu Bibli? Dost blbá otázka. Myslím..dost blbě se mi na ni odpovídá. Nejsem zvyklá vydávat "svjéďa". Ale možná dobře, že mi ji kdosi položil. Něco, co dělám automaticky a co mám v popisu práce, musím umět vysvětlit. Tak jdem na to...

Život je krásnej. Občas. Život je svině. Občas. Život JE. A my ho nežijem sami. A nejsme v něm sami. Někomu je jeho cesta jasná, ví, kudy se má ubírat, koho nakopnout, koho obejmout, komu a čemu se vyhnout, koho chválit...Někomu ne. Což není ukázka slabosti. Jsme lidi. Potřebujeme ukazatele cesty. Cest je spousta. Ukazatelů taky. Sákryš, co s tím?

Ve škole jsme se učili o Bibli. Byla to maturitní otázka č. 1. Nejstarší světová literatura. měli jsme za úkol si přečíst pár úryvků, abychom si povšimli zajímavého svědectví o životě našich předků. Hmm, svědectví o životě. Tady něco trochu chybí, ne? Co třeba říct svědectví o životě víry našich předků?

A hele, už jsem poskládala dva důvody. Ukazatel cesty a svědectví o životě víry. Bible je útěcha, radost, nová naděje. A taky dost nasírací kniha. No ne, vás nenaštvalo, když jste tam četli něco, co vám bylo těžce proti srsti? Mě vytočilo a překvapilo hafo věcí v Bibli. Proto jsem se taky dala na teologii. Jenom číst mi nestačilo. Chtěla jsem pochopit.

Nevím, jestli teď chápu víc. Necítím se být všehoznalou biblistkou, které může všem vysvětlit "vočem to jako kurnik je". Ale něco jsem stejně zjistila. Čím víc Bibli čtu, tím víc ji chci číst...nedělám to nějak pravidelně. I když je to prej nejlepší. Lectio continua:) Ale snažím se před spaním, vždycky kousek SZ a NZ, a snažím se mezi tím najít souvislost...ne jen tak, pro pouhou radost z litery. Chci najít něco, co mě pokárá, potěší, a zas a znova mi vyřve do obličeje, že Ježíš UMŘEL a BYL VZKŘÍŠEN i pro mě....

Čtu Bibli taky proto, abych věděla, jak se chovat ke svejm bratrům a sestrám. Jak chválit Boha. Nebo jak mu nadávat, mít s ním spory. Tohle všechno tam je. Abych věděla, jaký zápasy o přežití nebo mezi sebou vedli první křesťani. A jak se z toho dneska poučit.

Říká se, že pro evangelíka je otázkou cti znát Bibli. My jsme přece ti Písmáci, koumáme, co se tam píše, známe nazpamět jména izraelskejch králů a umíme zarecitovat žalmy zpaměti. (Dřív mi to přišlo jako děsná pruda, dneska už tolik ne. Ani nevim proč...:)). Proto se taky jmenujeme evangelíci, žejo...Nevím, nakolik to platí dneska. A fakt by mě mrzelo, kdyby panoval názor, že evangelíci jsou ty, který čtou Bibli a katolíci ty, který poslouchaj papeže. Všichni víme, že je to blbost...Spíš bych řekla, ať už jeden každej čte Bibli nebo papežský traktáty, důležitý je snažit se plnit to, co v nich je.

Ne bezmyšlenkovitě. Bible přece není návod k použití, kde nemusíte dumat, proč a jak to děláte, ale jenom to děláte. Bible neříká "vezmi modrej šroubek a dej ho přesně pět centimetrů od bílý laťky". Bible říká svoje. Říká svědectví víry a říká Boží slovo. O obojím stojí za to přemejšlet. Třeba se i tomu bránit, nechápat to, protivit si to, ale nepřestat ji číst. Hledat, toužit, pátrat, ptát se...a číst...:)