Wyatt zhebnul

Chudák...bylo mu teprv 25 let...zažila jsem s ním pár hezkých chvil, i když většinou mě nemístně štval a dneska...dneska mě skoro zabil.

Wyatt. Moje bílé autíčko...momentálně ve šrotu.

To byla zas storka. Podle pravidla, co se může pokazit, pokazí se, zvlášť když máte teplotu, kašel, rýmu, bolesti hlavy a za 3 dny odjíždíte do Německa. A chcete zlikvidovat svůj starej křáp. To by ještě nebylo tak hrozný. Nicméně jeden náš známej se rozhodl, že by si Wyatta od nás koupil. Ehm..my bychom mu ho spíš dali...je to hodnej člověk a leccos pro nás udělal. A že teda dneska ráno přijede, vezmeme Wyatta a pojedeme se přehlásit do Žďáru na dopravní inspektorát...pak ještě do pojišťovny a takový ty věcičky.

První šok: Láďa nepřijel o půl devátý, ale až v devět...s tím, že těsně před naším domem ho někdo naboural a má rozflákaný sklo. Oukej. Drhej šok: chtěl, abych Wyatta řídila já a že pojedu za ním (původně přitom tvrdil, že pojedeme Wyattem oba a pro svoje auto si někoho pošle). Ano, já ve stavu horečnatém, nadopovaná všema těma lékama mám nasednout do toho starýho křápa a dojet až do Žďáru??

Mimochodem, ani jedny dveře nejdou pořádně zavřít a okýnko u řidiče je permanentně otevřený asi 10 cm, prostě nejde zavřít...vyloženě chuťovka, když prší, je 8 stupňů a řidička je nemocná...Grrr. 

Dále si Láďa přál, abych natankovala. To už jsem dlouho nedělala. A když jsem to naposled dělala, musela jsem požádat řidiče zamnoustojícího auta, aby mi laskavě otevřel nádrž, že je to moc utáhlý.

Jo, ještě jsem zapomněla dodat, že na první křižovatce, když jsem zabrzdila a vyřadila, mi tam nechtěla naskočit jednička a tak jsem spáchala mírný kolaps. A ještě jsem při zatáčení vzala za obrubník..

Nicméně, auto nasyceno, jedeme dál. Všechno šlo krásně (dokonce jsem si začala i zpívat) až do Sobíňova. Před Sobíňovem jsem chtěla přibrzdit, abych se dostala na oněch nutných 50, a najednou koukám, svítí jedna červená kontrolka (copak asi znamená, je tam taková konvička...) pak druhá kontrolka (to jsem poznala, to je baterka), čili mi došlo, že Wyatt má chcípací choutky, tak jsem to naplynovala, co to šlo, ale ono to nešlo. Zděšeně jsem vypnula zapalování (mám naučený, když to pojde, vypni zapalování) a chtěla jsem aspoň zabrzdit a odklidit se ze silnice. Brzdit to ovšem taky nechtělo...

A tak jeden pán, co stál na vedlejší silnici a plánoval vjet na hlavní, jen pozoroval, jak se kolem něj prořítila zhasnutá škodovka a v ní holka, která lomí rukama nad volantem, mává jima ve vzduchu a pláče..

Naštěstí...silnice byla rovná, místa dost, a tak Wyatt doklouzal pomalu, až kam ho setrvačnost vedla a zůstali jsme stát trošku v silnici, nicméně živí a zdraví. Eh...vlastně zdraví ne.

Láďa si všimnul, co se děje, zařadil zpátečku a dojel ke mně. Já jsem samozřejmě nezahálela, snažila jsem se nastartovat, nejsu žádná lama. Ovšem zvuky, který Wyatt vydával, byly asi jako když souloží hodně unavená veverka...

Láďu napadlo zapřáhnout Wyatta za jeho škodovku a rozjet to na rychlost. Souhlasila jsem. Až do chvíle, kdy mi oznámil, že to JÁ budu řídit jeho auto a já povezu za sebou zdechlýho Wyatta. To jsem se málem rozbrečela podruhý. Místo nadávek jsem zařadila Otčenáš, posadila se do škodovky a nastartovala. To ještě šlo. Ovšem nepodařilo se mi sundat ruční brzdu, takže jsem vylezla, šla za Láďou, on přešel zpátky, odbrzdil, a všechno se opakovalo. Bětuška, tedy já, nastartovala, zařadila jedničku a rozjela se. A uslyšela děsnou ránu.

V tom okamžiku jsem si řekla: "Holy shit, bloody hell, já jsem Láďovi urvala kus auta." Ne, nedošlo mi to. Zkusila jsem to znova, zase řacha. Jelikož vlastník auta stále nepřibíhal s nadávkami, začala jsem přemýšlet. A pak mi došlo, že ta rána je, jak zabírá motor tu druhou váhu. Tak jsem nějakým skrytým instinktem zařadila a velice opatrně v tom správným poměru mačkala plyn a spojku..a ono se to rozjelo...blaženě jsem ujela 50 metrů, ale Wyatt tvrdošíjně mrtvěl (aktivní tvar od slova byl mrtvý).

Jak to dopadlo? Náhodou zrovna jel táta s bráchou s naším funkčním autem do servisu. Tak jsem si je stopla, vyměnila se s bratrem a jela trpět pro změnu mezi jiný auta...

Pokračování příště.