...to tě posílí...a co by to bylo za život, kdyby si člověk nemoh postěžovat :)

Radebeulské rarašení

15. 8. 2008 10:39

V sobotu večer se nás Ruth ptala, co máme v plánu v neděli. Tak jsem řekla, že jako bychom šly do kostela a potom snad nějakej krátkej výletek po okolí, ale protože se necítím moc dobře, tak jen něco kratičkého nenáročného. (ha-ha-ha...). Tak jsem se ptala, v kolik jim začíná kostel. Ruth s Günterem se na sebe tak provinile podívali a pak, že asi o půl desátý, ale že vlastně nevěděj.

V neděli ráno jsem říkala Katush, že mám blbej pocit, že jsme je asi vyhnaly z postele do kostela:) Ale Ruth říkala, že v pohodě. Kostel je docela daleko. Ale jde se k němu z kopce. A co bylo hodně zvláštní, cestou jsme potkávali další a další lidi jdoucí evidentně taky do kostela...to odsaď neznám. Tady když potkám v neděli ráno nějaký lidi, tak jdou většinou na houby...

Kostel byl velikej. Jmenuje se Friedenskirche, protože v něm podepsali v roce eh...1645 tuším dohodu Sasové a Švédi, že u nich už třicetiletá válka skončila. Měli tam dokonce vzadu ten stůl, na kterým to sepsali:)

Kostel byl velkej i uvnitř. Měl dokonce dva balkony (nemůžu použít slovo kruchta, myslím, že to byly spíš takový jako galerie, ale dvě nad sebou a po celým obvodu kostela). A mega varhany. A brutálního varhaníka. Ty jo, ten se v tom tak vyžíval, že všeci valili oči...

Přišla paní farářka a přivítala se s lidma po dovolený. Pak se zpívala písnička. Potěšilo mě, že jsem ju znala. (bylo to Zlatá když sluneční záře se objeví od Ebelinga). Katush sice nerozumí německy, ale pochopila, jaký je čtení vzhledem k výskytu osobních jmen a reálií:))) inu, správná teoložka... Kázání bylo děsně dlouhý. Přiznám se, usnula jsem, ale až na konci. A taky to bylo daný tím, že jsem tomu moc nerozuměla. Ale to podstatný jsem nějak vydyndala. Že máme být jednotní:) Ona vykládala o jejich sboru v Radebeulu, kterej je tvořenej třema kostelama a jsou tam tři faráři a že je to někdy těžký se dohodnout, když je tolik nápadů a názorů. A že je to takovej malej obraz toho, jak je to ve světě, kde je tolik konfesí a vůbec, no. Působilo to na mě moc dobře.

Potom, byla Večeře Páně. Maj to tam promyšlený. Nejdřív vysloužila dvěma presbyterům a ty pak šli každej z jedný strany a rozdávali oplatky. Potom šla paní farářka a rozdala dva kalichy, každej na jednu stranu do půlkruhu. A lidi si pak vysluhovali navzájem, se slovy Blut Christi, für Dich gegossen (tuším, já to hrozně zkomolila a katush radši neřekla nic:))

Akorát mě na tom luteránství štve, že některý věci odříkává ten farář (nebo farářka) zády k lidem. Jako to přece není moc logický, když odříkává ustanovení Večeře Páně tomu stolu, co stojí před ní. Tomu stolu je to jedno...

Pak bylo mohutný postludium nebo jak se to jmenuje. Tyjo ten varhaník to rozjel neuvěřitelným způsobem. Nejdřív jsme všichni seděli a rozjímali, a pak najednou lidi začali zvedat hlavy, jukat na sebe a žasnout, co to tam provádí. Po asi 15 minutách dobrýho jazzu to ukončil a my jsme ještě tumpachový vyslechli zbytek bohoslužeb. Poslední píseň jsme opět znali...Pane, dej ať nás (nic už nerozdvojí). Já na ni dokonce měla ve škole referát, tak jsem to tam šeptem vykládala Güntrovi:)))

Potom že teda procházka. Eh...Günter nás vzal na vinohrady. Vinohrady byly do kopce. Hodně hodně moc do kopce. A on prej, tak vylezem nahoru a podíváme se, je to tam hezký. Nevšiml si mého zoufalého výrazu. Tak jsme lezli. Připomínám, že lízt v parnu do ostrýho kopce, když vám nefunguje nos a každou chvíli se dusíte kašlem, není to pravý vořechový:)))

Když jsme tam vyšplhali, začal hrozně rychle sasky vykládat, co vidíme odsud a co je támhle a já už tam málem omdlelá jen přikyvovala. Teprv po chvíli se zeptal, jestli mi něco není. Tak jsem statečně řekla, že ne, a zhroutila se na lavičku...:)

Myslím, že mu to bylo trochu líto, takže když jsme slezli dolů, koupil nám každý jednu flašku vynikajícího tramínu. Eště ji mám pořád doma, tam jsme jenom ochutnávali. Už se těším, až si udělám příjemný večer. Až teda doberu léky :)))

Btw. předem varuju: pokud někdo bude mít zase narážky na moji víru a bude mě tady urážet, že nejsem křesťan a jiné kecy, tak si koleduje. Koleduje si, že budu zase plakat. A to přece nikdo nechce, ne? Krávy maj už tak smutný oči, natož když pláčou...

Zobrazeno 1628×

Komentáře

Vasik

gft - sem to zkoušel jaký je to padnout hlavou na klávesnici a jsou z toho jen ta 3 písmenka - si se musela pěkně převalovat na tý klávesnici - no von ti taky psal Brad :-)

Eleeshebat

:-))))) Jojo, přesně tak, to byl úplen záchvat válení se..

Zobrazit 16 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková