Utrpení

Haha, věděla jsem, že na tenhle název nalákám spoustu lidí. Že jo?

Napadl mě proto, že vedle v kuchyni se dožaduje pozornosti náš kocour. On teda objektivně vzato vůbec netrpí, nicméně se mu už pět minut nikdo nevěnuje a nedostal žádnou dobrůtku...a tak hrozně trpíííí. Kdybyste viděli ten jeho výraz. Jeho inteligentní otvíráky na konzervy (jako my, "páníčci") mu dali dneska JENOM vodu a granule. No chápete tu křivdu?

Takže dneska to bude o kocourovi. Tatík tady od vedle povykuje "a nezapomeň tam napsat, že je zrzavej a blbej!". Já bych to uvedla na pravou míru. Jmenuje se Zrzavej (přezdívka Smraďoch) a je to mentál. My jsme teda vždycky měli mentální kočky (Katuscho, Ewíno, můžete potvrdit, že?), svého času byla vítězkou bezkonkurenčně naše Máňa (pro cizince: Stupid Mary). Přestěhovali jsme ovšem jenom Zrzouna a tak nám musí vystačit jeho projevy..hmm.. kočkovství. Když krájím maso (nebo cokoliv jinýho na kuchyňský lince), tancuje kolem mě, sápe se po dvířkách od linky, snaží se mi vyšplhat po nohách, ale když mu milostivě hodím kousek masa, vůbec si toho nevšimne a sápe se dál. Takže musím nechat práce, vzít kocoura, přenést ho až k dobrůtce, ukázat na ni (kocour sleduje můj prst, nikoliv dobrůtku), ukázat na ni ještě jednou, a pak mu do ní strčit čumák. Poté pochopí a snaží se kousek masa sežrat. Je to ovšem velmi pohybově nadaný kocour, protože při konzumaci onoho kousku masa prokličkuje celou kuchyní a nechává za sebou mastnou stopu. A pak mu neříkejte "mentále!", popř. "Ma-GóóóR"!!! 

Další epizody jeho kočičího života se týkají návštěv zvěrolékaře. Bydlíce na venkově a majíce venkovní kočky, vždycky jsme byli považovaní okolními vesničany za dost divný týpky, když jsme vozili kočky na veterinu. Určitě to znáte: kočka žije venku, žere venku, chcípne venku. Stejně je jich až moc... Nicméně jelikož mám outlocitnou dušičku, nemohla jsem nikdy snést pohled na trpící zviřátka (ježkovy voči, to zní jak věta z červený knihovničky 30. let!!). Zkrátka, pan doktor Pohanka léčil mnoho nehod naší kočičí velkorodiny. Mám být nechutná? Párkrát jsem mu asistovala při kastraci a při otvírání hnisavý rány, jejíž obsah následně vystříkl...fajn, ok, nechám toho. Popř. sdělím soukromě po 22. hodině;)

Tady v Chotě jsem zatím s kocourem byla jen jednou u zvěrolékaře. Bydlí celkem blízko, takže vozit kočku autem se mi nechtělo (to by byla scéna). Tak jsem Zrzouna hodila do tašky, tašku zavřela, a upalovala přes náměstí k doktorovi. Těch 10 minut cesty ubíhalo velice pomalu. Jelikož kočák nesouhlasil, skákal v tašce všema směrama a hlasitě řval. Kdybste viděli výrazy spoluobčanů, když jsem probíhala přes náměstí s naříkajícím zmítajícím se balíkem...(pozn. kocour MĚL otvory na dýchání a vystlanou tašku, to jen kdyby na mě někdo chtěl volat veterinární zprávu....). Uf. Přežili jsme. Ale kocour mě asi tak 10 minut intenzivně nenáviděl. Dokud jsem nezačala krájet maso :D

 Tak, signálisti: Spolu s S.E. plánujeme ten sraz v HB, a jako první návrh na datum se objevila sobota 8.3. Napište, jak se vám to hodí, a pokud pár lidí bude pro, seženu nějakou čajovnu/nebojinýpodnik a spácháme to.

Lovu zdar!