Tak mi ty nadpisy dělaj čím dál větší problém. Navzdory možnosti 128 kombinací (nebo kolik to bylo). Neustálá snaha o originalitu vede k vnitřnímu zhroucení a vyčpělé nezáživnosti. To nenapsal Freud, ale já:)
Od včerejška se ale nic nepřihodilo, mno maximálně je větší zima, což nemá bejt, páč paní Alenka v televizi slibovala, že se bude oteplovat. U nás v Holešovicích je navíc eště větší zima, jsme obklopeni řekou ze všech stran, stoupá z ní chlad, šíří se v soustředných kruzích kolem, vyvolává zmar a zděšení, objevují se první přízraky a... Stop, tak na tohle bych asi nikoho neutáhla, co?
Zbyla mi ovšem krásná vzpomínka na slastných 15 minut v Ovocném světozoru (kdo neví, co to je, ať si představí...mno...něco červenýho, sladkýho, s polevou a ovocem) a dala jsem si záááákusek. Byl teda hříšně drahej, ale jelikož jsem si ten den kupovala dárek k narozeninám (ano, u nás to funguje tak, že táta mi dá peníze, a ať si koupím, co potřebuju, protože on nakupovat neumí...a neví co...a stydí se), něco mně zbylo, takže jsem to investovala do dortu. Stejně mi ho doma nikdo neudělá (to po těch ubohých mužích naší domácnosti nemůžu chtít. Stačí, když vidím, jak bojují se záchodem. Tedy s jeho úklidem. Nebo s faktem, že ve dřezu se stále objevuje NOVÉ špinavé nádobí...).
No a jelikož zítra nebudu mít čas psát - mám proseminář starýho zákona, pauzičku na oběd, a pak proseminář novýho zákona, a pak už budu vyčerpaná:), tak se zamyslím dnes. Tedy nad zítřkem se zamyslím dnes. Zítra má svátek Lenka. To je skvělé, nemyslíte? A před dvaadvaceti lety se tak nějak stalo, že jedna paní odfrčela do porodnice, zrovna když začínal večerníček. A zrovna, když skončil, byla Bětuška na světě. Tomu říkám rychlý porod, bohužel ten večerníček jsem neviděla a dodnes z toho mám duševní traumata.
Letošní narozeniny ale budou jiný. Je to poprvý, co je budu prožívat bez maminky. Skoro to nechápu, jak může bejt najednou pryč někdo, díky komu tady jsem? Někdo, kdo mě těch spoustu let piplal? A komu jsem chtěla jednou ukázat svoje děti. Mami, moc mi chybíš, ale vím...věřím, že tam, kde seš teď, už není smutek, ani trápení, že tě nic nebolí, a čekáš tam na nás...
No, vidíte. Kdoví, jestli bych tohle dokázala říct někomu naživo (naživáka, jak se říká u nás). To je fuk. Tady mi docházej slova...
Možná i z tohohle důvodu maminčiny smrti jsem jinak prožívala poslední díl Harryho Pottera. (kdo jste ho četl? Chci to s někým prodebatovat...prosííím...;). Člověk tak nějak víc chápe, co ta která postava prožívá. I když teda vnitřní pochody HP jsou mi vskutku záhadou, asi nepochopim myšlení 17-tiletýho anglickýho puberťáka mužského pohlaví. Navzdory tomu, že autorkou jeho pochodů je vlastně ženská :D. Dneska se mi zdálo o poslední bitvě. Jela jsem autem a někdo stopoval a on to byl Voldy (pro nečtevce:hlavní zloun). Zbytek byl dost chaotickej, ale myslím, že to dopadlo dobře. Nějakou roli tam hrála zelená koupací čepice, dort a hobrový desky, ale neptejte se mě, jakou...
Jo, chtěla bych tady zapropagovat S.E.-ův nápad a udělat nějakej sraz signálníků. A Havl.Brod se mi jeví jako velice příhodné místo...;)
co vy na to?
(ano, ano, ano, to chceme)
wow, holky, díkec..to mě překvapilo...únor už je taak dávno :)
2Eleeshebat: No, Tys tu vlastně nebyla :D Ten článek byl 5. - 6. 7. na hlavní stránce - v best of 2007/2008... :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.